Nekonečno 6


Jsou jen dva důvody, proč do někoho investovat prášky na spaní. Buď ten dotyčný nemá slyšet, nebo být slyšet. Buď musel do domu ještě někdo přijet, nebo ten, kdo určuje pravidla, měl odjet. Jestli odjel, byl zpátky o hodně dřív než ona. Spala jsem šestadvacet hodin... Otupělá a už zase bolavá hlava, vsedě u zdi přeměřování vzdálenosti k výlevce - vzdálenost větší než žízeň, i ten pocit na zvracení přejde, není co zvracet... Kdesi venku jako ozvěna snu motor dodávky, co zvedl kroky vedle v kuchyni. A pak hlasy. A klíč.

Našli jste tamten klíč...?

Vstoupili oba. Střelec první a tentokrát se jemu kmitlo v pohledu cosi... Jen vteřina pozastavení se očima, pak jí strčil před obličej noviny, krátký nesrozumitelný anglický text, jehož význam byl i bez toho jasný, dvě tři mezinárodní slovíčka stačí.

Lepší podobenku pro vyhlášení pátrání si sestřenička nemohla vybrat. Zřetelné, čisté rysy rozesmáté tváře v zeleni zahrady, (Docela mi to sluší, jenže tu tvář už takovou nemám...), slunce odrážející se od zlatých řetízků s přívěsky, (Ty kupodivu ještě mám...), hluboký výstřih plavek (Ty nemám, ale nevadí, na koupání v moři to nevypadá...). Poslední koupání bylo v bazénu, právě tehdy, před několika dny, odpolední drink (a nezůstalo u jednoho), dvě vysokoškolsky vzdělané, zodpovědné a už dlouho plnoleté ženy v záchvatu pubertálních vylomenin, a pak bojovná odveta vůči všedokumentující redaktorce, když ty mně, tak já tebe, bláznivá spotřeba filmu na vzájemné focení se, jako za starých časů u babičky...

Mám v ruce foťák...

Ťukl na něj prstem, inertně bledé oči bez výrazu, árijský chlad téměř bílých řas, Dravec mlčky za ním, soustředěné temno, nevyzpytatelné, když zase tak hloupě impulsívně zatěkala pohledem v naději, že zachytí aspoň maličkou nápovědu. I ten napjatý odstup byla nápověda. Snědý nebo bledý, tváří se stejně. Dva z jednoho hadího hnízda. Oba museli vidět, jak jí to vyrazilo dech.

Začni už sakra myslet! Ptají se... Co s tím, pravdu, lež? Která cesta povede do pekla, záleží na tom, kdo co najde nebo našel. Tamtoho už najít museli. Ale těžko odhadnout, jak moc si policajti dali práci s hledáním navíc, jestli našli a připočetli věci uložené ve skrýši k těm zmizelým spolu s cizinkou. Ale tihle... tihle budou chtít najít... - U bílých řas imaginární mačkání imaginární spouště fotoaparátu, ptal se... Foťák jsem měla, ale nefotila jsem...

„No...“
Evidentně chybné slovíčko. Tuhé obličeje kolem krupiéra, když na ruletě padne nula. Bledost utopence, bledost smrtky... Beze spěchu sáhl po pistoli.
Tak strašně blízko... Tentýž pohyb, jako tam, z výšky... Tak ani Boxer, ani Dravec, ale Střelec... vždyť se to nabízí, jméno jako profese... taky pracuje rychle. A přesně, zvlášť na tuhle vzdálenost, menší než k výlevce... Neochrnula jsem, bohužel...

„Movie? Video?“
Houpavě oblá výslovnost, dozvuk koncovky ve ztracenu. Zasněžené lesní ticho prořízlé žiletkou hlasu neslyšně kroužícího dravce... - Kdyby v tu chvíli přišel výstřel, ani by si to nestačila uvědomit, zrakem někde jinde, tam vzadu, bez dechu, bez tepu.
To už se nedá zapřít...
„Yes...“
Výdech v ustrnutí na jediném bodě, na napjatě upřeném pohledu dravčích očí, v ustrnutí ještě dlouho potom, co soustředění v nich povolilo a necitelný sloup za Střelcovými zády maličko pohnul hlavou jako kantor, když ze žáka konečně vypáčí správnou odpověď.

Jak to víš...?

Repeat... některé výzvy ve virutálním a skutečném světě se zas tolik neliší... Střelci musela zopakovat, že Ano... točila jsem to, všechno, všechno tam je, přiblíženo, zaostřeno, značky aut, zřetelné, čisté rysy čtyř tváří... Důkaz, který bude vypovídat, aspoň tak to bylo zamýšleno... Mohl by vypovídat, i když já už ne...
Jako životní pojistka je ten důkaz málo, ale jako důvod k odkladu rozhodnutí to asi stačí. Pistole zmizela.
Lepší být rukojmí s nejistými vyhlídkami na život, než mrtvola s nejistou nadějí na účinnost božích mlýnů.

Where a něco dál, ptal se inertně chladný prototyp árijské bledosti. Ne horký brambor, spíš překousnutý jazyk, Repeat, to je ten příkaz, co se dřív objevoval na monitoru, když v tiskárně došel papír, Encore un fois, říkával franštinář, opakování matka moudrosti, i tenhle albinotický had už přišel na to, že opakovat je třeba co nejjednodušeji. Where is... - Smůla...

Správný muž má vždy nůž... i propisku...
Narovnal zmačkaný obal od sušenek, popel nepopel, a načrtl na něj obrys haly včetně vrat, měla označit místo, kde kamera zůstala. Dobrá komedie s hrozbou pistolí a s momentem překvapení jako pointou, stačí trochu blafovat a efekt se dostaví. Samé osvědčené recepty.

Scientia est potencia...
Co by se stalo, kdybych teď ukázala prstem dozadu a řekla, že tenhle to tam nahoře viděl, že ví...? - Ten vzadu sice zachytil vteřinový běh myšlenek, ale mlčel. Už zas jen mlčel.
V příslušné čtvrtině obdélníku haly přimalovala bokorys pater bludiště, pak do detailů kovovou bednu a křížkem vedle ní označila přesnou polohu kamery. Křížkem. Jak výstižné...
Odešli. Jeden telefonní hovor za dveřmi a za dvacet minut druhý zpátky, teprve pak dodávka odjela. Zase jen Střelec. Až odklad vyprší, vrátí se? Možná se jen ozve telefon a nebude muset nikdo jezdit, protože Dravec už nebude potřebovat komukoli napovídat...

Co jsou zač, tihle čtyři, a kdo tahá za drátky... za spoustu drátků... Do čeho jsem to spadla...

To není rovnice, to je soustava rovnic, příliš mnoho neznámých. A proměnných. Dlouhá ponorná řeka bezvýchodných myšlenek. Dá se přes ni jakžtakž přeplácat se záchranným kruhem cynického vzdoru, stačí sestavit k sobě ta správná slova a nechat je zaznít aspoň v duchu.

Slova. Vždycky přicházela snadno, mám plnou hlavu slov... bohužel jen v jednom jazyce... umím s nimi zacházet, živí mě to... Je to dobrá práce, tvořit ze slov, ohýbat je, křížit a přiřazovat ke všemu, co jde hlavou i srdcem, je to jako hledat cestu bez mapy. Je to i dobrá metoda, jak udržet odstup od vlastního strachu a bezmoci, obranný štít, který staví na nohy a funguje celý život, po každé ráně, po každém propadu znovu a znovu... Dává to sílu. Dávalo... Ještě i při kreslení plánku se držela, aby aspoň před nimi... Ale teď o samotě se krunýř vůle rozpadl. Čelo na kolenou, za zavřenýma očima křížek, křížek místo kamery...

Namalovala jsem si křížek...

_(další)