Stýská se mi.

Po vteřině usínání po všem, ještě s ním v sobě, mrtvo po umírání do dna, kam se mysl propadá, možná jak nechce vnímat, že se všechno zase rozpojuje, i když ještě lepí, čerstvě, horce, vším lepí... A pomalu stydne... Nechtít...

Po sezení proti sobě klín v klíně. Proti sobě, v sobě. Po objetí jeho těla mým, prochází skrze mě, okolo i uvnitř, rukama nohama do kruhů tak přesně na míru kolem něj poskládaných... Všechno ve mně je do kruhů, kolem něj tak přesně... Jen pod tváří to trochu tlačí, o dech, o tep...

Jsi jako malá opička, řekl.
Tím tak podivně zadrhnutým smíchem.
Sentiment mu nešel nikdy, ironie jen v některou chvíli.
Vzácnou.

Stýská se mi.
Stýská.
ká
ká
ká
Divoké husy na odletu, konec babímu létu...