Prý se mu o mně zdálo.

Polohlasem ve dveřích dílny mi to říkal, chtěl odejít, že dořekne až pozdějc, až bude víc klid, ale tón toho rozesmátě tlumeného hlasu byl jak injekce, co říká, Nenech mě odejít... Tak se napůl vrátil, pak zase napůl odešel, a nakonec se vrátil a zavřel za sebou zevnitř, ruku na klice...

"Tak co jsem v tom snu dělala?"

"Bylas tam s někým. Kouřilas ho."

"Huh..." Logický sled myšlenek: "A koho?"

"Nevím, moc jsem ho neviděl, ale myslím, že někoho cizího."

"A líbilo se ti to?"

Chvilka zamyšlení.

"Víš, že ani ne? Spíš mě to trochu sralo."

"Hm..."



Za tři dny se po ránu v práci tlumeně smál o něco víc.

"Zas se mi o tobě zdálo."

"Zas jsem někoho kouřila?"

"Nee. Dělal ti to tady před oknama kanceláře. Koukali jsme na tebe se šéfem, teda já se koukal, on moc ne, tak mu povídám . Koukej se, to je mazec... Ale on nějak nechtěl, ani..."

Šéf je na tyhle věci stydlín. Ne že by na ně nemyslel. Jen přitom vždycky zčervená a  mluvit o nich veřejně nijak se mu nelíbí, natož se na ně dívat. Hned před kanceláří...

"Ale ty ses díval..."

"No jo. Pěkně's ječela."

"A tohle se ti líbilo?"

"Joo, tohle joo..."

D.Ú.:
Naučit se při kouření ječet.